První záznam o obcích Chlístov a Žabovřesky je z r.1342. V záznamu je rovněž uvedeno, že k obcím patřila výměra 290 ha půdy.
Nejstarší dostupná obecní kronika byla vedena až od r.1926 panem Čeňkem Kudrnou, řídícím učitelem v Chlístově. Pan Kudrna na první stránce kroniky uvádí, že vůbec prvním kronikářem byl ustaven pan Josef Znamenáček (od 1.září 1887 řídící učitel v Chlístově), který „…znal z vlastního poznání mnohé události v obci sběhlé, bohužel, že jich nezaznamenal, ač se jmenoval Znamenáček, ježto nebyl zdráv…“
V době, kdy p. Kudrna začal psát obecní kroniku, patřil Chlístov do obce Konopiště, skládající se z následujících pěti osad:
· Konopiště se samotami Syré, Papírna, Šiberna a Želetínka
· Poměnice se samotami U Plíhalů, U Racků, Hájovna, Tužinka, domek hlídačů obory, hlídací domek dráhy
· Žabovřesky
· Zbožnice
· Chlístov.
Obec Konopiště v té době čítala 530 osob.
Dnešní Chlístov (původně Chlistov) je od r.1990 samostatnou obcí, kterou tvoří tři části: Chlístov, Racek a Žabovřesky. Čítá celkem cca 250 stálých obyvatel, v létě se rozrůstá o obyvatele rekreačních chat a domů.
Vlastní Chlístov je centrem obce, leží na silnici z Benešova do Týnce nad Sázavou a dále, což umožňuje dobré autobusové spojení s okresním městem. Je zde obecní úřad, knihovna a budova školy, postavená v r.1899 a v obecní kronice z dvacátých let minulého století označená za „významnou budovu“. Je zrekontruovaná, neslouží však již původnímu účelu, ale obec ji jako svůj majetek používá k různým společenským či sportovním účelům (turnaje ve stolním tenisu uvnitř, nohejbal apod. na hřišti. Hospoda U Drábů ( z 19.století, vícekráte přestavovaná) je již několik let bohužel mimo provoz. V posledních letech obec zaznamenala větší výstavbu rodinných domů.
Malá osada žabovřesky má zajímavější minulost než přítomnost. Před první světovou válkou ji z větší části vykoupil arcivévoda Ferdinand d Este a vnější úpravou některých budov na návsi ji dal ráz alpské vesnice. V obecní kronice je podle vyprávění pamětníků psáno : „V nejvetším lesku byly Žabovřesky před návstěvou německého císaře Viléma v roce 1914. Tehdy byly cesty pískem vysypány, na návsi trávníky, po mezích u cest a všude kam oko pohlédlo skupiny ozdobných keřů a stromů. Císař prohlásil Žabovřesky za nejkrásnější vesnici v Evropě.“
Racek leží při Konopišťském potoce a původně zde byl pouze mlýna jednoduchá pila U Racků ( ačkoliv patřil původně – stejně jako dva další mlýny na potoce – rodině Párisů.). Po první světové válce byl mlýn prodán Družstvu legionářů. Mlýn záhy vyhořl, noví majitelé však postavili novou větší budovu, ve které zachovali válcový mlýn, přistavěli strojní truhlárnu a katr, poháněné vodní turbínou a parním strojem. Přistavěli dále pekárnu chleba (ten se dovážel mj. do Benešova) a založili cihelnu. Pro své členy postavili postupně několik obytných domů. V době 1. republiky romantické údolí potoka zaujalo trampy a za mlýnem po proudu potoka vznikla srubová osada nazvaná „Měsíční údolí“.Dnes se tak nazývá celé údolí potoka až k Poříčí nad Sázavou, kde právě v Sázavě potok končí. Měsíční údolí je dnes vyhlášeným cílem turistů. Racek sám se postupně rozrostl na cca 120 stálých obyvatel.
Bývalý mlýn, ze kterého další majitel – podnik Narex – vybudoval malou továrnu, je dnes soukromou prosperující firmou Metalik. Majitel část volných pozemků poskytl obci k vybudování pěkného nohejbalového hřiště a pétanquového hřiště, obojí s nočním osvětlením. Malý obchod „Konzum“ poskytuje možnost nákupu.
Obec žije čilým životem. Realizuje řadu společenských i sportovních akcí, např. tradiční masopustní průvod, Den dětí, dětské rybářské závody, turnaje v pingpongu, nohejbalu a pétanque, rybářské závody pro dospělé apod.